Bylinky jsou s námi odnepaměti. Ještě než přišly pilulky, antibiotika a chemie, lidé sahali po kořenech, listech a květech. A i dnes, kdy máme regály lékáren plné moderních léčiv, si čím dál více lidí klade otázku: Nemůžu to zkusit jinak? Přirozeněji?

Fytoterapie – neboli léčba pomocí rostlin – zažívá renesanci. A není divu. Byliny jsou nejen snadno dostupné, ale také působí komplexně a šetrně. Pomáhají nejen při nachlazení, nespavosti nebo trávicích potížích, ale dokážou tělo i dlouhodobě harmonizovat.

Jak na to?

Základem je samozřejmě kvalitní surovina. Můžete si bylinky sami nasbírat a usušit, což je nejen účinné, ale i neskutečně terapeutické samo o sobě – jen si představte, jak v létě voní louka plná mateřídoušky. Pokud ale tápete, nebo si nejste jistí, raději sáhněte po osvědčených sušených směsích z lékárny nebo specializovaných bylinkářství.

Bylinky se dají využít mnoha způsoby – jako čaj, tinktura, mast, koupel, obklad, olej… Nebo třeba i v aromaterapii. Záleží, co řešíte a co vám vyhovuje.

Co říká tradiční čínská medicína?

Ta byliny rozděluje podle jejich působení na tělesnou „teplotu“ – tedy na:

• Horké (např. skořice, zázvor, pepř) – zahřívají a rozproudí energii. Používají se třeba při nachlazení nebo zimomřivosti.
• Chladné (např. jitrocel, kostival, divizna) – ochlazují, tlumí záněty, snižují horkost v těle.
• Svěží / vlhké (např. máta, tykev) – osvěžují, hydratují.
• Teplé / suché (např. řepík, kozlík) – suší přebytečnou vlhkost a uklidňují.

Princip je jednoduchý – když je tělo „studené“, pomohou horké bylinky, a naopak. Tato rovnováha je základ fytoterapie v čínském pojetí.

A malá rada na závěr:

Bylinky jsou úžasné, ale stejně jako léky mají svá pravidla. Některé mohou být při špatném dávkování toxické, jiné mohou ovlivnit účinek léků, které už užíváte. Proto se vyplatí držet doporučeného dávkování – a v ideálním případě se poradit s lékařem nebo zkušeným bylinkářem.

Fytoterapie není jen léčba – je to i cesta zpět k přírodě. A možná i k sobě.